Koronavirus jako cesta

I když je to pro mnohé těžko pochopitelné, i tato zvláštní doba nás má v ledasčem posunout. Procházíme nyní jako lidstvo zkouškami, kterým jsme zřejmě od konce válečných dob nemuseli čelit.

Společně se potřebujeme sjednotit, abychom se postavili nebezpečnému mikroskopickému nepříteli, který pro nás momentálně představuje velké nebezpečí. Dlouho jsme se možná nikdo tak nebáli a necítili se ohrožení.

Jdou stranou často i všechny malichernosti, kterým ve svém životě můžete dávat více pozornosti než je zdrávo. A tak se nyní skoro všichni dostáváme do bodu, kdy je zdraví nás a našich blízkých to hlavní, na co se soustředíme.

Můžeme pociťovat strach, úzkost a velkou nejistotu, co to přinese do budoucna. Je dobré pochopit, že tento signál co vnímáme je díky funkci části mozku jménem amygdala, která má za cíl nás ochránit a upozornit nás, že je potřeba dávat více pozor. Nesnažte se to v sobě potlačovat, přijměte to a nechte to projít ven. Pokud se tím cítíte svázaní, vezměte si k ruce blok a všechno co cítíte nebo vnímáte do něj napište, uleví se vám a budete vědět, co se ve vás odehrává. Sdílejte své obavy také se svými blízkými, kterým důvěřujete. Není to o tom se v tom donekonečna „babrat“, ale vědět, že i v těchto dobách máte přítele, kterému se můžete svěřit. Pochopit, že v tom nejsme sami a že to společně máme sílu zvládnout je klíčové.

Koronavirus je v mnohém i pozitivní zkušeností – nabourává zavedné pořádky, sjednocuje lidi, umožňuje nám mezi sebou komunikovat na jiné úrovni než jsme doposud byli zvyklí. Zneklidňuje lidskou psychiku a umožnuje nám zamýšlet se více nad hodnotou života samotného. Ukazuje nám, že je potřeba se zamyslet i nad tím, jestli ten směr, kterým jdeme je skutečně ten správný. Teď, když jsme více doma se svými blízkými je prostor se pozastavit.

Po koronaviru už nebude nic jako dřív, změní se hodně věcí, které jsme si mysleli, že fungují do té doby, než přišla krize. Nutí nás přemýšlet více jako celek, ne pouze jako samostatnou část, což je podstatou mnoha duchovních učení. Ve zratce, dokážeme nad vším zvítězit, pokud se sjednotíme, budeme brát ohled jeden na druhého, budeme si vzájemně pomáhat. Je to zkouška, která měla pravděpodobně přijít i z toho důvodu, že si lidé přestali vážit „obyčejných“ věcí a začali je brát jako samozřejmost.

Vše nepříjemné, nebezpečné a nepohodlné, co nám přijde do cesty je tady nakonec proto, aby nás to podrobilo zkoušce svých schopností, probudilo lidskou kreativitu a přehodnotili jsme své hodnoty a vnitřní přesvědčení, které mohou být lepším vzorem i pro budoucí generace.

Přeji nám všem, abychom to společně přečkali ve zdraví, abychom si každý vzali ponaučení co nám osobně to má ukázat, a aby to váš život ovlivnilo jen tím pozitivním směrem. Je to pro nás všechny čas začít sami pro sebe psát novou kapitolu.