Brené Brown, autorka a profesorka výzkumu na univerzitě v Houstonu, popisuje empatii jako „dovednost, která oživuje soucit“ a „komunikuje hlubokou lásku k lidem, aby věděli, že v tom nejsou sami“.

Toto téma jsem nevybrala náhodnou. Poslední týdny školím ve firmách různá témata, ale empatie se prolíná prakticky každým v různých kontextech. Nejčastěji mi lidé říkají, že se chtějí empatii více naučit, aby mohli lépe komunikovat s druhými, udržet si dobré vztahy a nevybuchnout, když jde do tuhého.

Empatie patří právoplatně do dovedností emoční inteligence. Můžeme jí posilovat a stejně tak ji oslabovat. Když však pochopíme, co za empatií skutečně stojí, bude pro nás pravděpodobně daleko jednodušší ji aplikovat – jak na sebe, tak na své okolí.

Co je to empatie?

Theresa Wiseman, odbornice na ošetřovatelskou péči definuje 4 základní pilíře empatie:

1. Změna úhlu pohledu – schopnost podívat se na věc z pohledu jiné osoby
2. Uznat její úhel pohledu jako její pravdu
3. Zdržet se soudů – což je disciplína (pro většinu z nás) poměrně náročná
4. Rozpoznání emoce u druhého člověka a její sdělení

Abychom s druhými navázali vztah, musíme nejdříve navázat vztah s něčím uvnitř sebe, co zná ten pocit. Co úplně nefunguje a rádi to děláme je to, že se „nepříjmenou emoci“ snažíme zabalit do něčeho pěkného:

„Prodělala jsem potrat.“ – „Aspoň víš, že můžeš být těhotná.“

„Jsem v práci nešťastný.“ – „Buď rád, že nějakou práci máš.“

Kdybych se cítila na dně, raději bych od někoho slyšela větu: „Vůbec nemám ponětí, jak to musí být těžké, ale jsem ráda, že jsi mi to řekla.“

Pravdou je, že naše odpověď může málokdy něco změnit, ale na čem můžeme pracovat neustále je náš vztah, propojení, které s ostatními máme. Uvědomit si, že často nemusíte najít a hledat okamžité řešení situace, ale zareagovat s pochopením a soucitem – jako byste říkali: „Ať se děje cokoli, jsem tady s tebou.“

Pár tipů, jak být empatický v praxi:

• Pochopte jejich pohled: začněte tím, že se zeptáte, jak se mají nebo jak se cítí.
• Buďte zvědaví: pokládejte otázky s otevřeným koncem záměrně, abyste své myšlenky nevnucovali ostatním, ale místo toho naslouchali jim.
• Identifikujte emoce: poslouchejte a pozorujte, jak osoba reaguje na vaše otázky a zaměřte se na emoce, které vyjadřuje slovy a řečí těla.
• Shrnutí: potvrďte, že jste slyšeli, co říkali. Po shrnutí toho, co řekli se zeptejte: „Chápu to správně“?
  

Může se to zdát jako maličkost, ale vylepšováním našeho naslouchání a komunikace, abychom projevili empatii pro ostatní, zdokonaluje naše umění budovat pevné vztahy.

Projevit empatii vůči sobě

Posledním a neméně důležitým bodem je, že pokud chceme být empatičtí vůči ostatním, potřebujeme především umět dopřát pozornost sobě samým. Pod nemáte sami svoji kapacitu naplněnou (jste vyčerpaní a nervózní) je velice těžké být tady „kvalitně“ pro druhé.

Když přijdete unavení z práce a hned za dveřmi křičí děti a partner se vás na něco zároveň ptá, je velmi pravděpodobné, že pokud se včas „nezazdrojujete“ (doplníte svoji kapacitu: dopřejete si kávu, sprchu, chvilku klidu pro sebe..), vaše kapacita pro emaptii bude nízká právě z důvodu, že si ji potřebujete dát sami nebo nechat druhé, aby ji projevili vůči vám.

Pokud máme uspokojené vlastní potřeby, odráží se to ve vztazích s lidmi okolo nás (naší rodiny, přátel či kolegů v práci) a naší schopnosti být empatičtí jak se patří.

Co funguje vám v komunikaci s druhými? 🙂