Tím, že podrobněji prozkoumáme, čím je náš čas naplněný, lépe zjistíme, kdo jsme. Není od věci se zamyslet také nad tím, co bych chtěl do svých návyků přidat nebo co bych si přál změnit či eliminovat. A připravit se na to, že výsledky nemusíme vidět hned.

Často uděláte pár změn, ale když zjistíte, že se vaše očekávání nenaplnilo, přestanete s tím a vrátíte se zpět k rutině, která změně předcházela. Jdete třikrát do posilovny a stále jste z formy. Celý večer se učíte mandarínsky a stále řeč neumíte. Ale ať už něco opakovaně děláte nebo neděláte, bude to mít z dlouhodobého hlediska význam. Je snadné přeceňovat důležitost jednoho definujícího okamžiku a podceňovat hodnotu malých každodenních kroků.

Mnoho lidí má pocit, že pro to, aby něco změnili, musí dělat velké kroky, které vyžadují hodně úsilí. Opak je ale pravdou. Podle Jamese Cleara, odborníka na návyky, stačí věnovat vymezené oblasti alespoň 1 % naší kapacity denně, abychom se v dané oblasti měli šanci zlepšit. 1 % může být zpočátku velmi nepatrné, ale pokud se opakuje na denní bázi, má velký dopad. Podívejte se například na krápníkové jeskyně. Začalo to jako pravidelně stékající kapka vody – a vznikají z toho obrovské jeskynní systémy.

James Clear uvádí další příklad: Představte si, že letíte z Los Angeles do New Yorku. Když pilot letící z Los Angeles nastaví kurz pouhých 3,5 stupně jižněji (což znamená asi 15 centimetrů), tak místo do New Yorku doletí do Washingtonu, který je od New Yorku vzdálený téměř 400 kilometrů. I velmi malý posun tak může vést k významné změně destinace.

Možná je teď ta správná doba odhalit a nastavit ten pravý kurz i v našem životě – a začít můžeme právě prozkoumáním toho, co každý den děláme nebo neděláme. Začít malými krůčky a opakovat je každý den je navíc cesta, jak se dostat k výsledku, aniž by se nám to jevilo jako něco nedosažitelného.

• Co málo můžete udělat každý den pro své tělo?
• Co málo můžete udělat každý den pro to, abyste se stali lepšími ve vaření? (To je aktuálně můj cíl.)
• Co málo můžete udělat každý den pro to, abyste napsali knihu, uklidili ve skříni, naučili se malovat?

Pokud vám pořád chodí do cesty „výmluvy“, že na to není čas nebo není vhodná doba, připravte na sebe malou past, ze které se jen tak nevykroutíte: zformulujte si své nové chování do věty: Když …, tak … .

Vaše činnost tak bude mít jasnou a konkrétní podobu, což je pro náš mozek z hlediska vytrvalosti důležité. Chceme‑li v něčem vytrvat, musí být zadání co nejpřesnější, jinak se začneme opět uchylovat k tomu, že s činností časem přestaneme.

Chcete‑li si například posílit tělo, nemusíte se hned sedřít hodinovým tréninkem. Zpočátku bohatě postačí pět kliků během reklamy v televizi. Zformulujte si svoji větu: Když (něco nastane), tak (udělám to, co chci dělat):

• Když začne v televizi reklama, tak udělám pět kliků.
• Když zaklapnu počítač, tak udělám deset dřepů.
• Když se vrátím domů z práce, tak se převleču do cvičebního oblečení.
• Když …, tak … .

Máme rádi to, co nám jde

Jaký máte vztah k činnosti, kterou potřebujete dělat pravidelně? Jestli se vám pohyb příčí, bude to náročnější – pokud v něm najdete zalíbení, bude činnost a námaha s ní spojená vnímaná o dost lépe. Mnoha lidem se pohyb příčí právě proto, že obnáší hodně námahy, ale pokud si najdu svoje 1 % každý den, hned to je lepší.

Pro mě je momentálně tématem pro zlepšení vaření. Můj vztah k této činnosti ještě před pár měsíci nebyl moc valný. Tápala jsem, jak lépe dochutit jídlo, a moc jsem neuměla kombinovat potraviny tak, aby z toho vyšlo něco chuťově dobrého. Věděla jsem, že musím uvařit, ale tím to pro mě končilo a stačilo mi to i otrávit den. Co máme děti, musím vařit každý den. I když pořád nevařím jako profík, pravidelným tréninkem jsem se zlepšila a můžu říct, že vařit umím o dost lépe. Dokonce mě poslední měsíc baví si hledat recepty, což kdysi nebylo vůbec běžné.

Tím, že jsem se zlepšila a začala jsem si v této oblasti víc věřit, nastal zlom i v mém vztahu k vaření – už mě to neobtěžuje, protože je to pro mě snazší. Dokonce si troufnu i vymýšlet poměr surovin a měnit postupy (někdo se teď možná směje), zkrátka intuitivně experimentuju a výsledek už je daleko lepší. Změna nastala tím, že jsem to i přes určitý odpor opakovala každý den, a procesy, které pro mě byly předtím těžké, jsem si zautomatizovala.

Tak funguje mozek, když si tvoříme nové návyky: v momentě, kdy to lépe umíme, pomáhá nám činnosti automatizovat, aby šetřil drahocennou energii na jiné aktivity, které nám zatím třeba tak nejdou. Pravidelným opakováním se s činností seznamujeme, zlepšujeme se, experimentujeme a utváříme si nový návyk. Čím častěji činnost děláme, tím víc je pro nás automatická a tím méně nás zatěžuje.

Díky návykům, které vám prospívají, se nakonec i stanete člověkem, jakým chcete být. Vaše identita se postupně může zcela proměnit, jak se změní vnitřní přesvědčení, která o sobě máte. Nejde o to mít více peněz, dát si každý den po ránu studenou sprchu, shodit pár kilo nebo zmírnit stres. Smyslem není něco mít, ale někým se stát. A to je rozdíl:

• pokaždé, když napíšete stránku – jste více spisovatel
• pokaždé, když cvičíte na piano – jste více muzikant
• pokaždé, když začínáte trénink – jste více atlet
• pokaždé, když povzbuzujete své zaměstnance – jste více leader.

S každou aktivitou, pro kterou se rozhodnete, se stáváte člověkem, jakým si přejete být. Co pro to můžete udělat? Rozhodněte se, jakým člověkem chcete být, a poskytněte si to malými vítězstvími každý den.

Nikola Šraibová (Zdroj: Psychologie.cz)