Dnešní newsletter bych chtěla věnovat něčemu, čemu čelíme prakticky všichni v různých oblastech života a to našim traumatům. Všichni jsme byli vychováváni mnohdy v nejlepší víře svých rodičů, že tak je to správně, ale v mnoha momentech došlo k potlačení a popření nás samých, našich reakcí nebo emocí. Výsledkem je odpojení od sebe a hledání smyslu naší existence. Jaký je skutečný význam prožitých zranění a co nám o sobě říkají?

V začarovaném kruhu

Kdysi byl trend, a stále ještě někdy přetrvává, nechat malé děti plakat (vyřvat) samotné v místnosti, aby se naučili spát sami a neobtěžovaly tak své rodiče. Faktem je, že z tohoto období určité bezmoci a pocitu samoty vznikla už tehdy nejistota a strach z neznámého.

Nasčítaly se do toho potlačené emoce našich rodičů, kteří vychováni rodiči, kteří zažili válku, sami neuměli se svými emocemi zacházet. Vznikl tak začarovaný kruh, kdy se setkávám s mnohými klienty hlavně z důvodu, aby se znovu naučili pracovat se svým prožíváním, netrestali sami sebe za své pocity a naučili se dostat se tak sami k sobě – protože přesně to nás emoce učí.

Moje první velké trauma byly první tři třídy na základní škole, kdy jsem vnímala silný pocit nedostatečnosti díky velmi přísnému přístupu paní učitelky. Výsledkem byl strach ze selhání, obava z dělání chyb, strach se projevit. Potřebovala jsem se naučit znovu věřit sobě a nebrat si chování druhých osobně. Byla to pro mě zkouška, kterou jsem si musela odpracovat, něco si z ní vzít, vyrůst a transformovat bolest do něčeho užitečného. S něčím se určitě peru i dodnes.

Přijde totiž bod v životě každého z nás, kdy už se nemůžeme vymlouvat na dětství a přísné autority, protože nyní máme život ve svých rukou my a také to, jak se v něm budeme cítit je už naše zodpovědnost. Odpuštění a přijetí svých zranění je často našim hlavním úkolem.

Každé trauma posiluje odolnost

Ať už jste zažili náročné dětství, kdy jste se cítili nemilovaní, byli jste za projevování sebe sama trestáni, byli jste přehlíženi a museli jste si o pozornost říkat nebo si jí dokonce vynucovat, něčemu vás to také naučilo. Někdo má díky tomu perfektní disciplínu, dokáže se lépe prosadit, někdo si díky svým traumatům dokáže poradit v náročných situacích, někdo díky tomu, že trauma prožil dnes pomáhá druhým, aby ostatní léčil (lékaři či sestry jsou často velmi zasaženou skupinou).

Každého jeho minulost (jakkoli bolestivá) někam posunula, něco nám pomohla si uvědomit. Zjistit, že toho vydržíme či dokážeme více než si myslíme, ale také v určité části naší dospělosti docházíme k přesvědčení, že bychom to možná chtěli jinak. Chtěli bychom mít věci méně pod kontrolou, nehonit se za výkonem, mít harmoničtější vztahy v rodině a být hlavně blíž sám k sobě – dovolit si prožívat to, co chci a potřebuji, dovolit si vyjádřit své potřeby druhým, dovolit si říci NE, když to tak cítím. A zároveň tímto sebepřijetím uzdravovat svá minulá zranění, která máme bez výjimky všichni.

Od nevědomí k moudrosti být pro sebe důležitý

Pokud se chcete o léčení emocí a traumat z dětství dozvědět více, doporučuji zhlédnout film Wisdom of Trauma (lze nastavit české titulky), kde vás uznávaný lékař a terapeut v léčbě závislostí Gabor Maté provede uvědoměním, že každé takové trauma je určitá neviditelná síla, která silně utváří náš život. Formuje to, jak žijeme, jaké máme vztahy a jaký dáváme životu smysl. Dává nám také nový rozměr, jak se i k náročným životním situacím postavit, abychom se mohli uzdravit nejen my sami, ale také celá společnost.

Je zde také zmíněno silné téma závislostí, kterými trpí dnešní člověk – a nemusí se jednat pouze o téma drog nebo alkoholu. Jakékoli lpění (na vztazích, úspěchu, penězích, uznání…) je určitá forma závislosti, která je skrytým traumatem, které potřebuje objevit a uzdravit. Do určité míry nás takové chování nemusí nutně omezovat, z dlouhodobého hlediska mívá ale destruktivní dopad na na naši psychiku i fyzické zdraví.

Co vnímám jako důležité je nepodceňovat sílu svých prožitků, nepřehlížet své emoce a být k sobě všímavější. Dneska mi má klientka řekla hezkou větu:

„Došla jsem do bodu, kdy se stávám pro sebe důležitou.“

Jste důležití, jsme důležití všichni, proto si zasloužíme svou vlastní laskavou pozornost, abychom mohli prožít naplněný život.

Emoce a jejich uzdravení je téma, které spolu s klienty řešíme často, pokud je to i vaše téma, napište mi a společně najdeme cestu.

S láskou a vděčností,

Nikola