V poslední době se na nás valí neskutečné množství informací, které v nás mnohdy vyvolávají obavu o budoucnost. Strach je na místě a je přirozený, ale rozhodně bychom ho měli mít pod kontrolou, aby nás neparalyzoval více než je třeba. Potřebujeme zůstat v pohodě pro sebe, pro svojí rodinu a žít život jak nejlépe umíme. Dobře se to říká a hůř dělá?

O to více se potřebujeme zaměřit na vlastní nitro a pečovat o svoji duševní pohodu. Možná nikdy dříve většina z nás nebyla vystavena tak velkému tlaku, strachu a nejistotě. Poslední dva roky jsou skutečnou prověrkou, jak si na tom s naší duševní pohodou stojíme. V případě, že propadáte depresi a úzkostem, pak se pouze posiluje to „citlivé“ co tam bylo již v minulosti a potřebuje to vaši pozornost. Ať už se jedná o nedůvěru v sebe sama nebo v život jako takový. Aktuální okolnosti mají sílu vyplavit ven všechny naše vnitřní strachy a pochybnosti. Můžeme zjistit, že jsme nedůvěřivý, pesimističtí, lehce vykolejitelní nebo emočně nestabilní.

Ty šťastnější mohou pozorovat, že i když jsou události poslední doby velice napjaté a nepříjemné, dokážou je s relativním klidem přijmout a racionálně vyhodnocovat. Dokážou si udržet odstup a nepropadat panice. Někteří dokonce mohou vnímat, že nás tato situace posouvá dál a posiluje psychickou odolnost jednotlivce. Ano, to je ta lepší varianta a možná tam se potřebujeme všichni dostat. Když jsme sami v pohodě, dokážeme daleko více pomoci těm, kteří naši pomoc potřebují. Naším úplně hlavním úkolem by mělo být zaměřit se hlavně na sebe, teprve pak, když jste „zastabilizovaní“, můžete pomoci těm druhým. Někomu se to může zdát sobecké, ale věřte, že pohodu musíme opravdu zajistit napřed sobě, většinou se ani nikdo jiný o to nepostará, že? Proto mám ráda tu klasickou analogii typu letadlo – napřed nasazujete vestu sobě, teprve pak ostatním, kdo vaši pomoc potřebují.

Jak si tedy udržet vnitřní pohodu?

Především přijmout své emoce a strachy a pochopit, že se vás mozek tímto „alarmem“ snaží pouze chránit. Každý má jiný způsob, jak se s vnějšími okolnostmi vyrovnává a je úplně v pohodě občas nebýt v pohodě. Emoce nás pouze upozorňují, že se něco děje a na nás je k tomu zaujmout „správný“ postoj. Pokud se vás chmury drží déle než je únosné, pak to musí jít ven jinak. Hledejte způsoby, jak upustit kohoutek – někdo si zvolí terapeuta, někdo potřebuje být sám, jiný zase s blízkým člověkem. Poznávejte sami sebe a své potřeby v těchto napjatých situacích a zkuste své pocity a myšlenky pouze pozorovat a nehodnotit. Čím více a blíže poznáte své reakce, tím spíše s nimi budete umět pracovat.

Technika automatického psaní

Zmiňuji to poměně často a ani tady si to neodpustím – často nejjednoduším způsobem, jak se vyrovnat s vnitřním napětím je se ze svých myšlenek vypsat. Technika automatického psaní: vyhradíte si čas, například 5-7 minut a píšete bez přestávky podle toho co vám zrovna přijde na mysl. Základem je úvodní věta:

„Když se bojím, tak …… “

Tato technika vám pomůže proniknout do vašeho podvědomí bez toho, aniž by vám do procesu zasahovala vaše racionální mysl – váš vnitřní kritik. Dostanete ze sebe daleko více než při psaní klasického deníku a pocítíte uvolnění (alespoň u mě a mých klientů to tak funguje) 🙂

Ovlivnit svůj mozek správnými aktivitami

Je to také o práci s naším hormonálním systémem, který nejlépe můžeme ladit skrze různé aktivity:

Aktivní pohyb nebo smích (endorfin), dobré jídlo, dokončení určitého úkolu (dopamin), procházky v přírodě, meditace (serotonin), hraním si s dětmi nebo obejmutím blízkého člověka (oxytocin). Toto jsou všechno nám prospěšné neurotransmitery, které nás udržují v dobré náladě.

Vlastně jde o velmi jednoduché aktivity, které jsou dobře dostupné, ale někdy vyžadují určitou naši snahu. V době stresu býváme vyčerpaní a každá tato aktivita se může zdát jako něco náročného. O to více potřebujeme překonat určité pohodlí a vymanit se ze zóny komfortu, která je z krátkodobého hlediska sice pohodlná, ale mnoho štěstí v budoucnu nepřináší. Jde pouze o krátkodobou „odměnu“.

S oblibou říkám, že jsme rozmazlení touto dobou, kdy máme vše dostupné s relativně malým úsilím, ale je to určitá past, která se v budoucnu může vymstít právě tím, že bude stále náročnější sami sebe a své potřeby uspokojit. Snižujeme tím také svou psychickou odolnost a jsme náchylnější na stres. Všímám si toho u současných dětí, kteří mají tuto hranici oproti předchozím generacím posunutou a řešit běžné situace a problémy pro ně bývá stále náročnější.

Čas jen tak čučet

V neposlední řadě je důležité umět být sám se sebou – být občas nerušeni (lidmi, technikou) a jen tak být je velice přínosné, náš mozek má schopnost se relativně rychle regenerovat, ale potřebuje k tomu vhodné podmínky. Jedna má klientka to hezky nazvala jako „čas čučet“.

Když jste chvíli sami se sebou a máte možnost jen tak být a nic aktivně nedělat, dáváte si tolik potřebnou pauzu. Osobně si mi toto daří, když jdu sama ven do přírody a čerpán energii pouze z čerstvého vzduchu a půdy pod nohama. Tam jsem sama se sebou, tam regeneruji a vím, že je to útočiště, kam se můžu zase vrátit pro načerpání nové síly a energie.

Pokud si pro sebe najdete takové místo, dává vám to jistotu, že je někde prostor, kde se můžete vrátit sami k sobě a třeba díky tomu najít řešení složité situace. Odpočatá mysl dělá doslova zázraky.

Pokud cítíte, že už na to sami nestačíte, ozvěte se mi pro nezávazné sezení, které vám může pomoci se na věci dívat více z odstupu a umožní vám především lépe pochopit sami sebe.