Minulý týden jsme se doma dívali na film „Long story short“, v českém překladu Zkrať to zlato. Moc jsem si od toho neslibovala a řekla jsem si, že to bude jedna z těch komedií, nad kterými nemusíte moc přemýšlet. Netušila jsem ale, že to ve mě zanechá potřebu o tom dneska napsat článek.

Tak tedy ve zkratce o čem film byl:

Hlavní postava Teddy nemá nikdy na nic čas. Když se objeví situace, která ho staví do momentu, kdy má udělat nějaké rozhodnutí či se postavit k určité situaci čelem, tak ni odpoví: „Později“. S těmito slovy oddaluje různé životní situace (svatbu, práci kterou chce celý život dělat, přátele…). Do momentu, kdy potká ženu, která ho určitým „kouzlem“ postaví do situace, kdy jeden rok trvá pouhých několik pár minut. Dostane se do časové smyčky a tak Teddymu přijde celý rok jako rychlý okamžik, který si nepamatuje, že by nějak prožil. Zjišťuje, že má dceru, že jeho kamarád Sam má rakovinu, že se s ním jeho žena rozvádí, protože na ni nemá čas. Jeho život se mu rozpadá před očima a začíná šílený závod s časem. Jeho vzácné minuty, které utíkají neuvěřitelnou rychlostí ho nutí přehodnotit svůj dosavadní život a začít i ten malý čas využívat velice efektivně – užívat si i pár okamžiků, které za chvíli budou pryč a jeho život skočí zase o rok dopředu.

Hlavní myšlenka filmu je, že bychom měli žít život tak, abychom zpětně nelitovali, že nám protekl mezi prstama. Abychom zpětně nelitovali, že jsme něco udělali nebo spíše neudělali. Všichni máme tendenci občas oddalovat a říkat si: „Až.. děti vyrostou, tak bude čas na koníčky, až budu mít víc peněz, tak budu cestovat, až budu dost zkušený, tak se pustím do podnikání.“ Pod tíhou každodenních starostí a nekonečné rutiny můžeme mít pocit, že na tyto věci není prostor. Dostaneme se samy do časové smyčky s pocitem, že na věci, které máme rádi, není čas.

Vědomí blížícího se konce

S tímto tématem souvisí také kniha autorky Bronnie Ware, která ji nazvala příznačným názvem Čeho před smrtí nejvíce litujeme.

Kniha čerpá z osobní zkušenosti autorky, která několik let působila v paliativní péči. Setkání s lidmi, jimž perspektiva blízké smrti naléhavě otevřela palčivá osobní témata a možná trochu pozapomenuté hodnoty, proměnila i její vlastní život. Rozhovory s umírajícími naznačily několik hlavních směrů lítosti – kéž bych měl odvahu žít opravdu podle sebe, ne podle očekávání druhých, kéž bych tolik nepracoval, kéž bych měl odvahu vyjádřit své city, kéž bych si udržel vztahy se svými přáteli, kéž bych si dovolil být šťastnější… Příběhy lidí loučících se se životem se prolínají s osobním příběhem autorky, hledající pozitivní smysl plného prožívání přítomnosti při stejně plném vědomí vlastní konečnosti.

Když lidé prožijí takovou svoji malou smrt a uvědomí si, že zítra už nemusí být, silný zážitek způsobí přehodnocení současné situace a svých hodnot. Ale jak to udělat tak, abyste svůj život přehodnotili bez nutnosti prožívat náročné životní zkušenosti blízké smrti?

Zkuste si to představit například v kontextu, že za půl roku bude konec světa. Jak byste svůj poslední půl rok strávili?

Čeho byste nejvíce litovali, kdybyste nestihli?

• trávit více času s dětmi a rodinou
• omluvit se mámě/partnerovi/dětem.
• více cestovat
• dělat práci, která vás opravdu těší
• více dělat, co vás baví (malovat, jezdit na koni, hrát na piano..)
• koupit si vysněné auto

Neznamená to, že musíte rozfofrovat svoje vydělané peníze během jednoho měsíce, ale zkuste se zamyslet na tím, co stále oddalujete pod „výmluvou“ něčeho?

• Pokud chcete například více cestovat, nemusíte letět hned na Havaj, ale můžete začít prodlouženým víkendem po Čechách.

• Pokud chcete začít podnikat, nemusíte hned dávat výpověď v současné práci, ale můžete začít dávat dohromady business plán a zajímat se více o obor, ve kterém chcete podnikat.

• Pokud chcete uběhnout maraton, nestresujte se dlouhým během, ale začněte rychlou chůzí kolem bloku.

Jakkoli ZAČNĚTE. Místo nekonečného přemýšlení, udělejte rozhodnutí, které vám pomůže přiblížit se k vašemu cíli. Je lepší něco nezvládnout než litovat, že jste se do něčeho nepustili. Co už opravdu dlouho oddalujete a z nějakého důvodu nemáte dost síly se k tomu „dokopat“?

Pocit lítosti nad něčím máme často tendenci ignorovat, je to nepříjemný pocit, kterému se chceme spíše vyhnout, než ho jakkoli zakoušet. Lítost je však pocit, který nám může pomoci si uvědomit nás samé. Upozorňuje nás na to, co můžeme ve svém životě změnit nebo zlepšit. Stejně tak, když s lítostí nebudeme nic dělat, bude negativně ovlivňovat náš život a brzdit naše činy. Každý děláme chyby, kterých později litujeme. Uznáním, že lítost je sdílená lidská zkušenost nám může pomoci dívat se na ni jinak – ne jako na něco ostudného.

Pokud například litujete, že jste v mládí kouřili a nestarali se o své zdraví, nyní máte vynikající příležitost zlepšit své zdraví a změnit přístup k sobě. Můžete se vykoupit ze svého předchozího jednání promyšleným činem, který převáží nad vaším předchozím nedbalým jednáním:

„Přál bych si zlepšit své zdraví tím, že se budu pravidelně hýbat a dýchat čerstvý vzduch. Udělám proto …… „

Mnoho lítostí je jako tetování, můžete je odstranit tvrdou prací, ale často po nich zůstane stopa. Ale i to je dobrá věc! Použijte „zbytky“ lítosti jako motivaci předvídat budoucí lítost a budovat si život, na který budete hrdí.

4 hlavní typy lítosti:

Daniel Pink ve své knize The Power Of Regrets definoval čtyři hlavní typy lítostí a to, jak s nimi naložit. Zkuste si sami definovat podle sebe, co byste například dělali jinak v rámci příštího týdne:

Základní lítost (zanedbávání vašeho zdraví, profesního růstu nebo financí):
– Kéž bych se tento týden staral o své zdraví tím, že…
– Přál bych si, abych tento týden postoupil ve své kariéře tak, že..
– Přál bych si, abych tento týden navýšil své úspory tím, že…
Lítost z nedostatku odvahy (příliš se bojíme podstoupit emocionální a sociální rizika):
– Kéž bych zkusil…
– Kéž bych začal…
– Kéž bych se zeptal…
Morální lítost (nedělání správné věci v obtížných situacích):
– Přál bych si, abych zůstal věrný…
– Kéž bych byl laskavější k…
– Kéž bych se zastal…
Vztahová lítost (bojíme se někoho oslovit nebo někomu odpustit):
– Přál bych si, abych oslovil…
– Kéž bych odpustil…

Lítostí může být celá řada a na vás je zjistit, k čemu se sami nejvíce vztahujete. Kde se sami často přistihnete, že litujete nebo si vyčítáte?

Tip: Nastavte si opakující se upozornění pro sebe každou neděli nebo pondělí ráno s výše uvedenou „šablonou lítostí“ (klidně si ji upravte podle sebe) a přemýšlejte, jak byste mohli doplnit každou větu. Předvídání týdenních výčitek vám umožní vytvořit si lepší týden, než byste jinak měli a zabránit tomu, aby se malé lítosti změnily ve velké, jako je rozvod, bankrot nebo cukrovka.

Cílem je dívat se na lítost (ohlédnutí se zpět) jako na něco, co vám může pomoci se pohnout dopředu a žít život, jaký skutečně chcete. 🙂